Především v první polovině roku 2020 byly v důsledku opatření přijatých státy téměř celého světa v souvislosti s epidemií koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 (onemocnění COVID-19) rušeny zájezdy do zahraničí. Cestovním kancelářím usnadnil vzniklou situaci, která mohla být pro řadu z nich likvidační, zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (tzv. Lex Voucher). Po uplynutí i více než roku od zrušení zájezdu nemá velké množství zákazníků s cestovní kanceláří vypořádány práva a povinnosti ze zrušených zájezdů. Níže jsou shrnuty základní situace, které mohly vzniknout v případě zrušení zájezdu.
Práva a povinnosti vzniklé ze smlouvy o zájezdu upravuje občanský zákoník, který pamatuje i na zrušení zájezdu cestovní kanceláří v případě, že uskutečnění zájezdu brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti. Cestovní kancelář může v takovém případě odstoupit od smlouvy o zájezdu, pokud zákazníkovi oznámí zrušení zájezdu bez zbytečného odkladu od vzniku mimořádné okolnosti před zahájením zájezdu. Zákazníkovi je v takovém případě cestovní kancelář povinna vrátit veškeré platby uhrazené zákazníkem za zrušený zájezd.
Dle obecné právní úpravy smlouvy o zájezdu v občanském zákoníku tedy byla cestovní kancelář povinna vrátit zákazníkovi veškeré uhrazené platby za zájezd, zrušila-li zájezd z důvodu opatření přijatých v souvislosti s onemocněním COVID-19.
Obecnou právní úpravu dle občanského zákoníku do jisté míry upravil zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu. Pro případ zájezdů zrušených v období od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020 byla stanovena ochranná doba do 31. 8. 2021, po kterou mohla cestovní kancelář odložit svou povinnost vrátit platby uhrazené zákazníkem za zájezd, pokud zákazníkovi vystavila poukaz, na základě kterého je zákazník oprávněn požádat cestovní kancelář o náhradní zájezd stejné nebo vyšší jakosti. Pokud cestovní kancelář využila možnosti vystavit zákazníkovi poukaz dle zákona č. 185/2020 Sb., mohli nastat dvě situace. Zákazník mohl do uplynutí ochranné doby (tj. do 31. 8. 2021) požádat cestovní kancelář o uskutečnění náhradního zájezdu stejné nebo vyšší jakosti (pokud je zájezd stejné jakosti, nesmí cestovní kancelář požadovat žádné platby nad rámec poukazu; je-li zájezd vyšší jakosti, může cestovní kancelář požadovat doplatek rozdílu ceny zájezdu). Pokud zákazník nevyužil možnosti požádat o náhradní zájezd, je cestovní kancelář povinna vrátit zákazníkovi veškeré platby, a to nejpozději do 14 dnů po konci ochranné doby (tj. do 14. 9. 2021).
Lex Voucher tedy ve snaze usnadnit cestovním kancelářím dopady onemocnění COVID-19 umožnil odložit vrácení plateb za zrušený zájezd s tím, že zákazníci se mohli v ochranné době rozhodnout, zda požádají o uskutečnění náhradního zájezdu, nebo vyčkají na vrácení plateb uhrazených za zájezd po uplynutí ochranné doby.
Výjimkou nejsou situace, kdy cestovní kanceláře vystavili zákazníkům poukazy, které se neřídí Lex Voucher (zejm. doba jejich platnosti není shodná s ochrannou dobu dle Lex Voucher; samotné cestovní kanceláře uvedly, že poukaz se neřídí Lex Voucher apod.). Takový poukaz byly ovšem cestovní kanceláře oprávněny vystavit zákazníkovi pouze na základě výslovné dohody se zákazníkem (tj. dohody o změně původní smlouvy o zájezdu, který byl zrušen). Pokud došlo k výslovné dohodě cestovní kanceláře a zákazníka o vystavení poukazu, který se neřídí Lex Voucher, bylo možné sjednat podmínky čerpání poukazu v zásadě libovolně – např. stanovit libovolně dobu platnosti poukazu, sjednat nemožnost vrácení uhrazených plateb za zájezd pro případ nevyužití poukazu apod.
Poměrně časté jsou ovšem situace, kdy cestovní kancelář vystavila jednostranně bez jakékoliv dohody se zákazníkem poukaz, který se neřídí Lex Voucher – stanovila platnost poukazu odlišnou od ochranné doby dle Lex Voucher a zejména bez jakékoliv dohody se zákazníkem vyloučila svou povinnost vrácení plateb uhrazených za zájezd pro případ nevyužití poukazu. Takový postup cestovní kanceláře je ovšem v přímém rozporu s právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, dle které byla cestovní kancelář povinna vrátit zákazníkovi uhrazené platby, pokud došlo ke zrušení zájezdu z důvodu onemocnění COVID-19. Cestovní kancelář nemůže zákazníka bez dohody s ním nutit, aby namísto vrácení plateb uhrazených za zrušený zájezd absolvoval zájezd jiný.
V případě zrušení zájezdu z důvodu opatření přijatých v souvislosti s onemocněním COVID-19 je základním právem zákazníka nárok na vrácení veškerých plateb zaplacených za zrušený zájezd. Tento nárok zákazníka byl prolomen zákonem č. 185/2020 Sb. (tzv. Lex Voucher), dle kterého mohla cestovní kanceláře odložit vrácení uhrazených plateb až do 31. 8. 2021 vystavením poukazu, na základě kterého byl zákazník oprávněn požádat cestovní kancelář o uskutečnění náhradního zájezdu právě do 31. 8. 2021 (pokud zákazník této možnosti nevyužil, je cestovní kancelář povinna platby uhrazené za zrušený zájezd zákazníkovi vrátit). Poukaz, který se neřídí Lex Voucher, byla cestovní kancelář oprávněna vystavit zákazníkovi pouze na základě výslovné dohody se zákazníkem – učinila-li tak bez dohody se zákazníkem, nemůže zákazníka nutit absolvovat jiný zájezd, a musí zákazníkovi vrátit veškeré uhrazené platby.